ZDENKO GÁJ

Bývalý brankář TJ Gottwaldov, narozený 14. listopadu 1950, který se podílel na historicky posledním postupu tehdejšího TJG do tehdy 1.ligy, z které už nikdy náš klub od té doby nesestoupil. Přinášíme naprosto exklusivní rozhovor s tímto, svým stylem chytání legendárním, brankářem poskytnutý speciálně pro náš web. Byl to brankář, který se ve své době nebál vyjet často až k modré čáře, což bylo v tehdejším hokeji naprosto ojedinělé.

Vzpomeňte prosím nejdřív jaké byly začátky tvé hokejové kariéry v Tvém dětství?

V době mého dětství to bylo jinak. Vyrůstal jsem v Popradu a tehdy byl hokej opravdu jen zimní sport, takže v létě jsem hrál fotbal a v zimě pak hokej. Kdy začínala hokejová sezóna určovalo počasí.

Jak se ve Vašem dětství, tzn. V cca 60tých létech trénovalo?

Ranní trénink byl často již v 5,00 hodin, pak se běželo do školy a po škole jsme pokračovali hraním hokeje na školním hřišti, v létě se pak čutal fotbal před školou i po skončení školy. Tak to bylo denně.

Zápasy jste hráli jak často a kdy?

Nebyla tehdy taková pravidelnost jako teď, byly spíš turnaje, a méně zápasů. Rozdělení bylo podobné jako je dnes – žáci, dorost a pak už muži.

Hrál jste tehdy v Popradu s někým kdo pak v hokeji něčeho dosáhl?

Vyrůstal jsem v Popradu s mnoha později slavnými kluky – Marcelem Sakáčem, později brankářem ve Slovanu CHZJD Bratislava, pak třeba s Pavolem Svitanou, který později chytal v dresu tehdejších VSŽ Košice. V naší partě byl tehdy taky tehdy s brýlemi hrající Jozef Bukovinský, který působil stejně jako Sakáč ve Slovanu.

A jaký průběh měla Vaše kariéra?

Tehdy byla povinná vojna, takže jsem z Popradu odešel na vojnu do Prešova, po vojně jsem šel do nedalekého Prostějova a odsud jsem pak už zamířil sem do tehdejšího TJ Gottwaldov. Tady se nám podařilo postoupit a to samé se mi tehdy podařilo téměř v Přerově, kde jsme však v kvalifikaci prohráli se Slovanem. Kariéru jsem pak zakončil v nedalekém Vsetíně, kde jsem chytal s Ivo Pešatem. Moji tehdejší parťáci v Gottwaldově – Ivo Podešva a Pavel Pertl jsou už dnes po smrti.

Sledujete dnes ještě hokej? Chybí Vám?

Sleduji ho již jen okrajově, nechybí mi. Dnes jsem už v důchodu, žiju tady v Otrokovicích a musím říct, že mě mrzí jak se kluby tady v Česku chovají k bývalým hráčům. Skončíš kariéru a nejsi nic.

Děkujeme za Váš čas a přejeme hlavně zdraví.