PETR ČAJÁNEK

Tento rozhovor vznikl den před sedmým, posledním,  zápasem kariéry tohoto Pana Hokejisty proti Kometě Brno.

Nezlákala by Tě pozvánka do reprezentace k účasti na MS v Praze, pokud by se ozval trenér Růžička? (Petr Prčík)
Tak pozvánka by mě určitě potěšila, překvapila, ale nezlákala. Roky nejdou zastavit, hrát na mistrovství světa je samozřejmě krásné, ale máme spoustu mladých a výborných hokejistů.

Doufám, že na Tebe ještě dlouho budou lidé pořvávat, abys neskončil. Ne vážně, můžeš klukům ve stručnosti popsat Tvou hokejovou kariéru od mládežnických let? Byl jsi i tam taková osobnost? (Prčík st.)
Úsměv. Začínal jsem v nějakých 7, 8 letech tady ve Zlíně, prošel jsem si tady všemi žákovskými kategoriemi, pak samozřejmě dorost – mladší i starší a pak jsem měl štěstí a dostal jsem se tady do áčka. Pak se mi podařilo dostat do Ameriky, kde jsem si 4 roky zahrál za St.Louis, myslím, že to bylo mnohem víc než jsem si dokázal kdy vůbec představit. Americká anabáze skončila a dostal jsem nabídku z Ruska, kterou jsem přijal s velkým otazníkem. Potkal jsem tam spoustu dobrých kluků, takže jsem si to užil i hokejově. No a pak jsem se vrátil domů, do Zlína dohrát svou kariéru.pro mě bylo z lidského hlediska naprosto super, že jsem zažil díky hokeji úplně jiné světy – Ameriku a Rusko – viděl jsem jak rozdílné životy obě země žijí, hokej je tam skutečně naprosto odlišný, ale prosadit se je a bylo velmi složité tam i tam.Navíc skutečně člověk musí mít štěstí na spoluhráče a to jsem vždy měl.

Kterého titulu mistra světa si ceníš nejvíc a proč? (Šimon Frömel)
Cením si každého titulu. Na ten první titul (v roce 2000) vzpomínám hodně, protože jsem tehdy strašně moc toužil na ten šampionát jet. Druhý titul (rok 2001) už byl jiný – měl jsem úplně jinou roli v týmu a byl to další perfektní zážitek. Poslední titul v roce 2005 byl obrovským zážitkem, protože jsme měli tehdy naprosto skvělý mančaft. Porovnávat nejde – všechny tituly byly super.

Co bylo těžší získat- titul mistra světa, nebo titul mistra extraligy? (Šimon Frömel)
Mistrovství světa je krátkodobá soutěž, je těžké se tam dostat a správně načasovat formu, extraliga je dlouhodobá soutěž a tím i jiná, mužstvo se na to připravuje celou sezónu, někdy i dva tři roky než přijde vrchol toho daného týmu. Mistrovství světa je o 14 dnech. Pro mě jak se to táhlo a jak dlouho to trvalo jsem už hodně čekal na ten titul a jsem strašně rád, že se to nakonec podařilo.  

Jak je náročné pro kapitána zvedat tým, když se mu nedaří? (Šimon Frömel)
Role kapitána je svým způsobem přeceňována, dnes v každém mužstvu je spousta starších zkušených hráčů, kteří to mužstvo jakoby řídí a nejtěžší je, aby každý hráč pochopil jaká je jeho role a aby hráči táhli za jeden provaz jako jeden tým. Když se to podaří, role kapitáne je pak formální.

Jak jsi zvládl (v žákovské kategorii) přechod na hru tělem? (Šimon Frömel)
Za mě se hrálo do těla hned o malička, takže jsem na hru do těla byl nucený si zvykat automaticky hned. Samozřejmě složitost je v tom, že v žákovské kategorii jsou obrovské rozdíly mezi kluky - vzrůstem, vahou a vyspělostí. Složitější to je pro kluky menšího vzrůstu, ale když se s tím vyrovnají pak mají v pozdějším věku výhodu, že už ví jak se chovat v těchto situacích kdy nemají výhodu své postavy. Každou překážku, kterou kdo překoná každému pak pomůže do budoucna.

Co bys chtěl dělat po ukončení hráčské kariéry? Chceš zůstat u hokeje? (Šimon Frömel)
Je to předčasné, představy mám, ale nevím jak to bude se mnou až nebudu hrát, jak budu vnímat svou pozici a situaci. Samozřejmě hokej miluju, baví mě a rád bych u něj dál zůstal, ale v jaké roli zatím skutečně nevím.

Jak reaguješ na to, že Komeťáci každou chvíli provokují? (Filip Háp)
To je součást hokeje. Soupeř má vždy nějakou roli, nějakou taktiku a prostě to k tomu patří. Na někoho funguje hra do těla, na někoho fungují provokace. Člověk to musí zvládnout, já taky nejsem žádný svatoušek. Můj hokej je poctivý a určitě se někomu taky nelíbí.

Jaké máš zážitky z NHL? (Filip Háp)
Pro mě byla NHL něco co jsem si jako malý kluk nedovedl vůbec představit, mým cílem bylo vždy hrát tady za Zlín, vyhrát titul a o NHL jsem nikdy ani nepřemýšlel, a to ani když jsem byl draftovaný. Pro mě to byl obrovský zážitek od prvního do posledního dne, ale samozřejmě taky spousta stresu. Jinak to pro mě byl největší hokejový moment a viděl jsem jak se hokej v zámoří dělá.

Jak se Ti hrálo s Honejskem? (Filip Háp)
Tak s Tondou se mi hrálo naprosto parádně, můžu o něm říkat jenom samé dobré věci. Je to strašně chytrý hokejista, má obrovské technické dovednosti. Jeho výkony byly kolísavé, ale to patří samozřejmě k tomu věku. Je to skutečně výborný hokejista a věřím, že v hokeji ještě něco dosáhne. Je na něj radost se dívat.

Kdo je pro Tebe největší rival? (Filip Háp)
Pro mě je největší rival vždy nejbližší soupeř. Ve Zlíně byla vždy rivalita se Vsetínem, to byl vždy obrovský boj a obrovská rivalita.

Jak se k Tobě chová Káňa, když se potkáte jinde než na ledě? (Filip Háp)
Na ledě se moc nepotkáváme, v play off hrajeme v jiných pětkách. Myslím si, že ví jakou práci má na ledě, jaká je jeho role a myslím si, že ji plní perfektně. Je to výborný hráč. Mimo led jsme naprosto v pohodě, co je na ledě je jiná věc než normální život.

Kdo byl Tvůj nejlepší spoluhráč a kamarád v NHL? (Filip Háp)
Měl jsem obrovské štěstí – potkal jsem Pavola Demitru. Ten mě první roky doslova provázel a staral se o mě. Jemu vděčím za vstup do Ameriky, jak mi tam zametl cestičku, jak se tam o mě postaral. Měl tam obrovské slovo, byl strašně uznávaný hráč. Vděčím mu za hrozně moc a moc mě mrzí, že tady už není.

Tvůj nejoblíbenější předmět ve škole? Měl jsi rád matematiku? (Jarda Matula)
Jako u většiny kluků,  nebyla škola nijaká velká paráda. Matematika u mě nebyla až takový problém, naopak chemie pro mě byla vždy velký problém. Stejně tak fyzika nebyla nic moc. Dějepis mě naopak bavil..

Jak se ti hraje / hrálo  v lajně Čajánek, Svoboda, Veselý? (Paťa Hamrla)
Už jsem to říkal – měl jsem vždy štěstí na spoluhráče, že jsem si s těma lidma sedl což je vždy důležité. Pokud si s hráčem sednete i mimo led, pak to funguje i na ledě. S Ondrou hraji dlouho, prostě tam ta souhra je jasná. Kuba Svoboda je tady krátce, ale donesl sem obrovský pohyb a přímočarost, což nám moc pomohlo. Přesto bych očekával větší bodový přínos od nás.

Vidíš to letos na finále? (Paťa Hamrla)
Uvidíme v pondělí večer – už víme, že bohužel naše cesta letošním play-off skončila.

S kým se nejvíce kamarádíš v kabině? (Paťa Hamrla)
Máme tady výbornou partu, vycházíme všichni dohromady, ale samozřejmě nejbližší jsou mi kluci věkově mě blízcí, s kterýma jsem prakticky vyrůstal – Ondra Veselý, Paťa Hučko, Jirka Marušák.

Jak se Vám hraje proti Vašemu synovci v letošním play-off? (Jan Hoferek)
Je to boj, první dva zápasy si hodně dovoloval a musel jsem přivírat hodně oči, aby mě nenaštval. Jinak s postupem série bych řekl, že byl jejich nejlepším hráčem.